Historie mobilních komunikačních sítí se v České republice začala psát 12. září 1991, kdy tehdejší Eurotel spustil svou první mobilní síť.
Jednalo se o mobilní síť první generace (analogovou, na bázi technologie NMT, Nordic Mobile Technology, v pásmu 450 MHz). Její služby však využívala jen malá skupina manažerů. Přístroje byly využívány převážně pro přenos hlasu a jestě nenabízely výrazné vylepšení oproti pevným telefonním linkám.
Ke skutečnému boomu mobilních komunikací došlo až se spuštěním mobilních sítí druhé generace (již digitálních, na bázi technologie GSM, nejprve v pásmu 900 MHz). K 1. červenci 1996 svou GSM síť spustil Eurotel (dnes O2), k 30. září 1996 se přidal tehdejší Radiomobil (Paegas, dnes T-Mobile) a až v roce 2000 vstoupil na trh mobilních služeb třetí GSM operátor, Český Mobil (dnes Vodafone).
Každá mobilní síť má řídicí centrum, ve kterém jsou umístěny všechny důležité prvky, které se starají o celý běh sítě - například středisko textových zpráv, podpůrné centrum pro účtování hovorů, sledování činnosti celé sítě. Podobně důležitou částí jsou vysílače, které pokrývají území a zajišťují rádiové spojení sítě s telefonem.
Mobilní sítě využívají ke svému fungování rádiové vlny. Ovšem frekvence, které jsou pro ně dostupné, jsou striktně omezené a každý mobilní operátor jich získává jen velmi omezený počet. Dostává je přidělené v rámci své licence, a to od státního orgánu pověřeného správou frekvenčního spektra (u nás jde o Český telekomunikační úřad).
